Vojta se přihlásil na tábor s organizací Brontosauři a tak o prázdninách s dalšími vysokoškoláky jel do Jeseníků. Začalo se třídenním puťákem, kdy jsme nocovali venku a všechno bylo skvělé, krásné a báječné.
Po třech dnech tedy všichni došli k zapadlé chatě v horách. U chaty byl nedaleko potok, který byl velmi hlučný. A pak nedaleko byl i les a louka na hry, která byla hned u chaty. Vojta se šel ubytovat - no, řekněme, že volba umístění karimatky nebyla nejvhodnější - ubytoval se nad WC a jelikož přes strop šlo vidět, tak i jisté výpary šly Vojtovi přímo pod nos. A tak se Vojta rozhodl po pár chvílích, že tohle trpět nebude, a šel se spacákem a karimatkou ven.
A tak Vojta vesele ležel ve svém spacáku a pozoroval chvílemi hvězdy, než se mu oči zavřely a on se odebral do říše snů.
A tak Vojta spal ve svém spacáčku s rukou lehce vytaženou ven.
A pak se objevila liška - z lesa pomalu přišla k Vojtovi, k jeho hlavě. Vojta nic netušící spal dál a užíval si snů. V tom liška zaútočila!
Liška Vojtu kousla do ruky! Jak ji měl vytaženou, tak liška nelenila a lehce mu ji poškrábala svými zuby. V tu chvíli se Vojta automaticky a reflexivně celý schoval do spacáku, chytnul vchod do spacáku a snažil se vlastně zjistit, co se to děje!
V tu chvíli se liška lehce vzdálila a nechala Vojtu trošku vydechnout z toho šoku. Vojta tak nějak doufal, že se liška lekla a utekla zpátky do lesa.. Ovšem co se nestalo..
Lištička opět přišla k Vojtovi a tentokrát se zakousla do spacáku (kde Vojta míval hlavu) a začala spacák tahat směrem k sobě. Vojta vůbec netušil, co je venku, vůbec nevěděl, co si o tom má myslet - jednak jak byl rozespalý, tak jak byl naprosto dezorientovaný :D
Jakmile začala tahat, tak chrabrého Vojtu nenapadlo nic jiného, než začít volat o pomoc, doufajíc, že někoho to volání vzbudí a přijde nebohému Vojtovi na pomoc. Ovšem tím, jak byl potok hned vedle chaty, tak přes něj bohužel nešlo nic slyšet a tak Vojta čekal marně.
Chvilku se nic nedělo a tak Vojta využil situace a lehce si otevřel svůj spacák, aby se podíval, co je venku! A v měsíčním svitu uviděl malé zvíře, které ovšem mělo velký ocas. A Vojta i tak vůbec netušil, co by to mohlo být.
Když po chvíli zase liška přišla k Vojtovi a začala tahat spacák - ano, situace se opět opakovala, tak Vojta se vzchopil, sebral všechnu svoji odvahu ...
... ve spacáku se vyšvihl na své kolena, ruce v pěst...
...a švihl rukama do prostoru! A překvapivě trefil někam lišku...
A lištička se odporoučela! Nazlobena opustila Vojtu, že si nechtěl hrát, ještě k tomu jí ublížil a odběhla do lesa.